S Verčou se známe z lidovek. Vždycky když na člověka padal chmur nebo
odpolední únavička, přihnala se odněkud jako uragán a donutila nás se
smát i šedivý zdi nebo zaprášený polici. Má v sobě hrozný energie a
společně s jejím dívčím zjevem působí pořád jako mládě. Možná proto mě
překvapila zpráva, že se bude vdávat. Pozvání jsem přijala ráda a tak
jsem si 1. září střihla výlet do Vlašimi. Možná nebylo nejideálnější
počasí, ale to jakoby svatebčany ještě víc nakoplo k tomu, aby se
bavili. Uběhlo pár minut od toho, co jsem poznala ženicha Davida a už
bylo jasný, že je to dvojka pro sebe. Obřad v kostele byl krásný a
dojemný a všechno co se dělo potom, byla taková svěží kombinace
láskyplné legrace a tradiční zábavy. (Kapela hrála i polku a valčík! V
dnešní době už skoro nevídáno). Ještě jednou díky za pozvání, moc jsem
si to užila.
A přeju kupu štěstí, lásky a dětí!